Jaké máš sny?
Sny? Mě se poslední dobou nic nezdá.

V kolik hodin vstáváš?
Jak kdy, průměr je to tak 9. až 10. hodina. Já chodím pozdě spát, mám to takhle trošku přehozený.

Jaké máš koníčky?
Chodim na španělštinu, už jsem se konečně dokopala k tomu tam chodit, protože jsem vždycky chtěla ještě jeden jazyk umět. Počkat, jaký já mám ještě koníčky? Já mám vždycky nějaký období, že bych chtěla umět úplně všechno, ale to nejde. Občas cvičím jógu, to je taky můj koníček. Je to super cvičení, člověk se u toho protáhne a nezadejchá. Pak zpěv, to je taky můj koníček. Ale já jsem nedávno přemýšlela o tom, že bych chtěla chodit ještě na něco, ale že na to nemám vůbec čas…

Na tancování?
No jasně! Já jsem chodila na africký tance, ale teď bych chtěla dělat břišní tance. Tenhle rok jsem viděla Natashu Atlas na Colours of Ostrava a když jsem na ni tak koukala, tak řikám „Hele, to je dobrý, to bych taky se taky chtěla naučit“.(smích)

Kde jsi všude byla?
Bydlela jsem rok v Americe v Massachusetts, byla jsem se podívat v i Kalifornii, měsíc jsem bydlela ve Španělsku. Ve Španělsku je krásně. Pak jsem byla v Řecku a Německu. Berlín je úplně úžasný město, na Berlín já nedám dopustit. A v Egyptě jsem byla.

Co jsi chtěla dělat, nebýt zpěvačkou?
Já jsem vždycky ze všeho nejvíc chtěla zpívat. Ale když mi bylo 14, tak tady byl ještě komunismus. To mi tatínek vysvětlil, že na konzervatoř opravdu nepůjdu, že být profesionální zpěvačkou v režimu by nebylo dobrý. Člověk by musel dělat zkoušky před komisí, jestli je vůbec politicky hodící se. Pak nastal převrat, jakoby se otevřely nové dimenze. Takže do těch 14 jsem to měla tak, že jsem si zpívala jen v koupelně a ve školních a kostelních sborech. Nicméně, kdybych nebyla zpěvačka, protože jsem studovala zdrávku (SZŠ), tak takovou druhou možností sice není zdravotní sestra, ale třeba budu někde někoho masírovat. Mě dost zajímají Shia-Tsu masáže, východní pohled na tělo a ducha. Takže uvidíme, třeba ze mě na stará kolena bude masér.

Jak ses dostala k hudbě?
Přes rodinu. U nás všichni na něco hrajou. Navíc táta byl varhaník, takže hudba u nás vždycky byla na denním pořádku. Když jsem se narodila, tak můj brácha, já mám totiž tři starší bratry, si vymyslel, že až vyrostu, tak budu slavná zpěvačka a všude budou viset billboardy. Následovně mi začal strkat rádio do postýlky a když mi byly 4 roky, tak zhudebnil dětskou knížku. Potom jsem vždycky povinně zpívala na mejdanech. Brácha dělal mejdany, já jsem musela povinně předvést vystoupení a pak jsem mohla jít spát. On mě k tomu od malička vedl. Tak nějak mi vštípil tu myšlenku, když se mnou takhle neustále blbnul. Mě to bavilo.

Máš nějaký vzor?
Vzorů mám spoustu, jeden konkrétní nemám. Každá zpěvačka mě zaujme něčím jiným.

Baví tě Geike z Hooverphonic?
Docela jo, je fakt, že na zvukovkách zpívám Out of Sight z Magnificent Tree. Něco mě od ní baví, něco ne. Je opravdu spoustu zpěvaček, které mě baví hodně, ale konkrétně třeba: Lou z Lamb, samozřejmě Bjork, Ella Fitzgerald, ale kdybych je všechny měla vyjmenovat, tak by se vám to tam vůbec nevešlo, protože jich je opravdu hodně. Ema z Khoiby mě baví, Charlie One mě baví, Lin-dee mě taky baví, Káča Winterová mě taky baví. Tyhle holky mám všechny moc ráda a držím jim palce. Z těch zahraničních se kterýma si doma zpívám jsou Bjork a Lou. Poslední dobou jsou to i starý Stromboli s Bárou Basikovou. Nebo třeba, teď jsem v zajetí Balady pro banditu a Ivy Bittový. Mě se to různí podle nálady, podle věku. Když jsem byla malá, tak to ani nechtějte vědět s kým jsem si zpívala.

Dáda Patrasová?
S Dádou zrovna ne, já měla spíš Ivetu Bartošovou a takovýhle…

Hraješ na něco?
Mno, strašně špatně hraju na klavír a strašně špatně hraju na kytaru. (smích) Něco na tom dohromady dám, ale abych mohla hrát na plno, tak to bych musela pekelně cvičit.

Jaká byla tvoje cesta k mikrofonu?
Dlouhá. Od sboru přes hodiny zpěvu, překonání nervozity, tak přes tohle vedla ta cesta k mikrofonu. Ale zajímavý je, že kdyby mi někdo řekl v těch 10 letech, že až vyrostu, tak se k tomu mikrofonu dostanu, tak nevím, jestli bych mu věřila.

V kolika jsi skončila se studiem zpěvu?
Já jsem oficiálně zpěv nikdy nestudovala. Na hodiny jsem chodila ale docela dlouho. Od prváku, takže od 14 let do nějakých 20.

A kolik ti bylo, když si začala zpívat s kapelou?
To mi bylo, 24? Ne počkej, to bylo dřív. V 97. roce, takže 23.

Zpívat v Tata Bojs byl tvůj nápad nebo kluků?
Kluci potřebovali vokály na Futuretro a nikdo jinej nemohl. (smích)

Já jsem slyšela, že tam měla zpívat i Lucka Vondráčková?
No, oni zkoušeli i Káču Winterovou, ale všichni jim to nějak odmítali a tak na poslední chvíli splašili mě.

Jaké máš pocity z koncertů?
To je koncert od koncertu různý. Záleží to na tom, jakej je odposlech na pódiu, jestli se tam člověk dobře slyší. Pak záleží na tom, kde to je, jak na koncert reagujou lidi a jak se člověk celkově cítí sám. Koncerty se dost tím dost různí. Může to být od pocitu naprostý beznaděje až k pocitu naprosté euforie.

Jezdíš na každý koncert s tím, že tě to baví nebo se někdy tak úplně necítíš schopná zpívat?
Že bych byla smutná z toho, že musím zpívat, tak to ne. Ale občas vim, že na ten koncert nemám dostatečnou energii, to znamená, že mám takovej strašnej pocit, že nebudu zpívat tak jak chci. No a z toho jsou potom po koncertě deprese, když se to nepovede.

Chtěla bys být sólová zpěvačka?
No tak to víš, že by to bylo hezký, akorát musím nejdřív dát dohromady nějakej vlastní materiál.

Jak pokračuje práce na tvém CD?
To je hezká otázka! Já zatím fakt nepokračuju. Já jsem totiž ještě ani nezačala.(smích)

Baví tě točit videoklipy?
Baví mě to moc. Nejradši mám svojí roli, jak roznáším pivo ve Virtuální duetu.

Jak dlouho trvá natočit videoklip?
To záleží jak náročnej příběh si vymyslíš. Taky záleží na té formě, jestli je hranej nebo animovanej. Potom v jaké kvalitě ho chceš natočit. Virtuální duet se točil asi týden, Maličkou jsme točili tři dny…ale pak následuje výroba a ta je delší.

Jaké máš plány do budoucna?
Jejda, plány do budoucna. Já teď poslední dobou plánuju vždycky jen tak na týden dopředu a tím to hasne. Ale když to tak vezmu, tak plán do budoucna je určitě i to, že bych chtěla ještě nějakou chvíli zpívat. To je moje největší snaha.

Máš nějaké zkušenosti s postiženými dětmi?
Popravdě, s postiženýma dětma nemám zkušenosti, nějak jsem se do toho bližšího kontaktu nedostala.

A jak se ti líbí v kavárně Vesmírna?
Ve Vesmírně jsem byla nedávno prvně. Jo, moc se mi tu líbí.

Díky za rozhovor.
Taky dík.