Vážení čtenáři MYM.O!

Když se někomu splní sen, je to jako když se otevře nebe a někdo shora ukáže: „Ano, ten si to zaslouží!“ Když se nám něco prostě jen tak povede, tak to zpravidla bereme jako samozřejmost a ani se nad tím nepozastavíme. Namazali jsme si chleba, uvařili si kávu, napsali článek, našli mušli na pobřeží, postavili dům – to se přece může stát každému z nás. Toto číslo časopisu M Y M. O!, které máte před sebou, vzniklo v rozpravách, vyprávění a vyptávání během více než jednoho měsíce. A připadá mi to samozřejmé, že ani nemám potřebu se nad tím pozastavit. Povídali jsme si při tom o politice, o Maďarsku, o podzimu a čas plynul zvolna, jako když popíjíte čaj a pozorujete mlhy za oknem. Věřím, že se při čtení budete cítit stejně příjemně, jako bylo nám ve Vesmírně, když jsme tohle číslo a celou redakcí dávali dohromady. A nepřehlédněte, že při tom byl splněn nejeden sen.