Rozhovor s Patrikem Bémem proběhl pochopitelně v kavárně Vesmírna. Povídali jsme si tak trochu na přeskáčku a povídalo se nám s ním moc pěkně.

Patriku, co je to klub Kosmos, jehož jsi členem?
No, to přesně nevím. Já tam hlavně posílám peníze.
A máš z toho nějaké výhody?
Mám takovou kartičku na slevy v Kavárně.
A využíváš jí?
Ne, já se do Kavárny moc nedostanu, vlastně jsem tu byl jen párkrát. Navíc platím pár korun měsíčně a tou slevou bych je zase Máme otevřeno? sebral.
Proč jsi se tedy stal členem Klubu Kosmos?
Chtěl jsem finančně přispět, ale podmínkou bylo, že se musím stát členem. A taky mám rád kartičky. (smích)
Jak jsi se dozvěděl o Máme otevřeno?
Narazil jsem jejich stránky na internetu – hlavně jsem si všiml diáře a ten se mi moc líbil. A tak jsem objevil i možnost nějak finančně přispívat.
A koupil jsi si i diář?
No jasně, už mám tři, a to i když je nepoužívám, protože diáře neumím používat. Tyhle jsou ale opravdu moc pěkný.
Jak dlouho jsi členem Klubu Kosmos?
Dva roky. To poznám podle těch příspěvků, protože první rok to byla stovka měsíčně, teď jsou to dvě stovky, uvidíme příští rok. (smích)
A budeš přispívat i když bude příspěvek tři stovky?
No jasně.
Víš něco víc o Máme otevřeno?
No, vím, že dělá ještě spoustu dalších programů – znám Kavárnu, diáře, něco jsem slyšel o Pontonech a taky jsem byl na aukci.
Koupil sis na aukci nějaké dílo?
Já ne, protože jsem měl málo peněz, ale vzal jsem s sebou svou kamarádku, kterou jsem ponouknul, aby si jeden obraz koupila.
A co takhle časopis M.Y.M.O!, kupuješ si ho a čteš?
No, vzhledem k tomu jak pravidelně vychází (smích), tak jsem četl zatím jedno číslo. Ale pravidelně mi na něj chodí odkaz mailem.
Přispíváš ještě jiné organizaci?
Ne.
Ale ty pracuješ jako dobrovolník, že?
Jo, jo, dělám v Parapleti.
A čím si vyděláváš?
Dělám v jedné interiérové firmě a má práce spočívá v tom, že kreslím plány, počítám, dělám návrhy a tak. Do práce si vlastně jezdím odpočinout. Protože kromě práce mám ještě rodinu – manželku a dvě děti, nový domek, leasing na auto, takže práce je pro mě relaxace.
Jak staré máš děti?
Mám dvě dcery, jedna je úplně malinká – tříměsíční a druhá dcera už je velká, té už je devět let. Já jsem teď napodruhé chtěl kluka – byl jsem o tom dokonce přesvědčenej až do porodu. Pojmenoval jsem ho Bertík a jinak jsme mu s manželkou neřekli.
A ty jsi nechtěl vědět, co to bude, předem?
No, já jsem to nechtěl vědět, žena to chtěla vědět, jenže sama to vědět nemohla, protože kdybych já věděl, že to ví, tak bych to chtěl taky vědět. (smích)
Jaké máš záliby?
Teď mám úplně novou zálibu a tou je potápění, ale není to jen tak obyčejný potápění – je to potápění s vozíčkářema. Vozíčkáři se totiž mohou potápět, ale potřebují k tomu asistenta, takže já dělám asistenta právě jendomu z nich.
V čem ta tvoje asistence spočívá?
Spočívá to v tom, že nejdřív musím tomu člověku pomoct s obléknutím do neoprenu, potom mu musím pomoci na loď,  no a pak spolu jdeme do vody a já jako asistent toho člověka pod vodou vedu – teda podle toho, jak je ten vozíčkář schopný se hýbat, plavat. Musíme používat takové speciální signály pod vodou, protože nejdou používat ty standardní. Teď v září jsme byli v Itálii a v listopadu jedeme ještě na čtrnáct dní do Egypta.
Máš strach při potápění?
No, když jsem se potápěl poprvé, tak jsem měl docela strach, protože nejsem žádnej dobrej plavec – přeplavat třeba rybník, to si vůbec neumím představit. Ale úvodní strach se mi povedlo překonat a je to úžasný. Takže tohle je moje nejnovější záliba, ale jinak standardně už asi deset let provozuju horolezectví.
Takže vůbec ne žádné klidné záliby jako je četba, divadlo, kino?
No, to vůbec. To jsem teď vlastně zjistil, jak strašný věci dělám, protože jsem se chtěl nechat pojistit, no a oni když slyšeli, co všechno dělám, tak mi řekli, že mě nepojistí, protože dělám moc nebezpečný věci. No, a pak jsem ještě dostal teď od manželky nové kolo, takže jezdím na kole. My jsme se přestěhovali do vesnice za Prahou, takže jezdím i do práce na kole a je to fajn. První den jsem se sice pozvracel, když jsem dojel, ale teď už jsem si zvyk a nezvracím. (smích)
A co vaření? Vaříš rád?
No jasně. Já jsem vlastně chtěl jít na obor kuchař-číšník, když jsem vycházel základku, nakonec jsem ale šel na obor s maturitou. Ale pořád mám sen otevřít si aspoň malou kavárničku s pekárničkou. (smích)
Vaříš doma?
Doma teď vaří hlavně žena, protože já jsem hodně v práci a večer se vždycky přiřítím v úplně strašným stavu na kole, takže bych vařit nezvládnul. Zrovna dneska mě doma čeká nějaký hovězí steak k večeři, když jsem byl totiž naposledy dávat krev, tak zjistili, že jsem měl málo železa a krvinek, tak mi teď žena dělá každý den špenát, nebo nějaký krvavý maso.
Jaké jídlo máš nejradši ve Vesmírně?
Asi slané palačinky. A taky bagety – jednou jsem si tu totiž dal bagetu, já jsem ji chtěl zabalit s sebou, nejdřív to vypadalo jako problém, ale nakonec jsem dostal úžasnou bagetu zabalenou asi v deseti metrech alobalu, tak mě to hrozně pobavilo. Když jsem šel po ulici tak jsem tu bagetu půl hodiny rozmotával. (smích)

Děkujeme za rozhovor.
Ptali se Marek Klusáček a Martina Kárová