Patrik: Já houby jím rád, ale nesbírám je, vždycky je sbíral děda, ale děda už patnáct let nežije, takže teď houby kupuju v krámě. Děláme z nich smaženici, řízky a tak. Nakládaný moc nemusím, když tak ve vomáčce. Pavla: Já houby sbírám, ale nejím je, nechutná mi to. Lumír: A který nejradši sbíráš? Pavla: Jedlý. Markéta: A s kým chodíš na houby? Pavla: S tátou a s mamkou. Většinou jedeme někam autem. Jezdíme na Horní sedlo. Lumír: A máte nějakej houbařskej rekord? Pavla: Ještě ne. Ale košík nasbíráme vždycky. Martina: A máte nějaký svoje místa, kde víte, že houby rostou? Pavla: Ne, to nevíme, to ví příroda. Jiřina: No, tak já chodím taky ráda na houby, je to taková jediná činnost, co dělám v létě s tatínkem, maminka je spíš na tu úpravu než na sbírání hub. Jinak je ráda jím, občas je i pomáhám sušit. Martina: A jak nejradši houby jíš? Jiřina: Obalovaný, nebo táta z toho dělá s maminkou dobrou bramboračku. A pak jsem taky měla jednou na grilu a to je taky dobrý – ale takhle se dělají hlavně bedly a to je docela těžký. Lumír: A sbíráte i růžovky? Jiřina: Ne, to spíš tatínek, já sbírám jen to co znám – hříbky, babky, klouzky, kozáky, bedly a tak. Lumír: A zažili jste někdy to, že jste houby nestíhali sbírat? Jiřina: No to ne, ale našli jsme jednou tři spojený houby k sobě. Martina: My jsme tohle léto byli na Šumavě a tam bylo strašně moc hub a hrozně velký, takže to skoro nešlo vysbírat. Já se u toho vždycky dostanu do transu a začnu vysílat lidi a plnit tašky a mikiny a nechci v tom lese žádnou houbu nechat. Lumír: My jsme takhle loni taky šli s dětma na houby, že nasbíráme jen tak trochu do polívky. Děti vzaly dva košíky, protože mají vždycky velký voči. Jenže za třičtvrtě hodiny jsme byli zpátky a měli jsme ty košíky plný a děti měly plný mikiny i tepláky, protože to tam nedokázaly nechat. A to jsme vlezli jenom na kraj, nabrali jsme to a šli domů. Martina: A Markéto co ty? Ty jsi vegetarián, ty musíš jíst houby, ne? Markéta: Jo, já jím houby, ale až teď, jinak jsem je 22 let nejedla. Na houby ale nechodím ani je neumím připravit. Lumír: Takže je kupuješ? Markéta: Ne, ale občas mi je někdo přines do práce nebo mi je udělají rodiče.