Jak vidí Jiné odpoledne rodiče?
(červen 2010)

● Ráda bych tímto poděkovala za to, že vůbec existují lidé, které zajímá i život někoho cizího. Vaše sdružení je ukázkou toho, že existují lidé, kteří na úkor svého volného času s pochopením pomáhají dětem, které nemají tolik štěstí jako jejich vrstevníci a pomoc ostatních potřebují. Syn byl s asistentkou Janou velmi spokojený a šťastný. Byla pro něj kamarádem i poradcem v situacích, ve kterých si nevěděl rady. Zároveň ho učila běžným věcem a to navíc velmi hezkou, zábavnou formou. Jí patří můj největší dík a to nejen za syna, ale i za sebe, neboť čas, který Jana věnovala Milošovi jsem měla pro sebe. Většina maminek postižených dětí jistě ví o čem mluvím a toto ocení.

● Za program Jiné odpoledne jsem moc ráda, přesně vyhovuje Matyho potřebám, a v podstatě i našim, protože nám se těžko vysvětluje lidem, kteří ho neznají, v čem přesně je problém. Když vy situaci vysvětlíte a Maty chodí s  asistentem, tak trenéři nemají strach z nevypočitatelných reakcí, zvyknou si na něj a pak to probíhá většinou bez problémů. Na plavání od DDM chodil s bývalou asistentkou ještě letos a ona se už ani nepřevlékala do plavek, jenom ho tam přivedla a zase odvedla – ve známém prostředí a se známými lidmi už nebylo potřeba, aby intervenovala.

● Služeb „Jiného odpoledne“ využívám poprvé a jsem velmi mile překvapena přístupem k problematice začleňování handicapovaných dětí do běžného kolektivu. Jsem ráda, že můj syn Ondra je v kroužku spokojený, baví ho to a že spolupráce s asistentkou je výborná, rozumějí si spolu a díky její pomoci během cvičení v Sokole zvládá Ondra integraci lépe a snadněji.

● Program Jiné odpoledne významně přispěl kvalitě života nejen našeho syna Davida, tak i rodiny. Syn zažívá řadu pozitivních aspektů. – zájmovou činnost jako ostatní (zdravé) děti, např. jeho bratr, pocit relativního osamostatňování, nové podněty. Pro mě coby matku Davida kroužek mimo výše uvedené přináší jeho zajištění na jedno odpoledne týdně, což je významnou úlevou v organizaci práce a péče o Davida.

● S programem Jiné odpoledne jsme moc spokojeni, přestože ho syn navštěvuje zatím krátce. Koordinátora nám vybrala pro syna vhodný kroužek podle našich přestav a kde zároveň mají vstřícný přístup k našemu autistickému synovi. S prací asistentky jsme také moc spokojeni, k synovi se chová moc hezky, respektuje jeho odlišnosti i potřeby, pomáhá mu v kroužku tak, aby se mohl co nejvíc zapojit do všech činností. Za pět měsíců spolupráce si syn na asistentku dobře zvykl, pomalu s ní začíná komunikovat a díky ní udělal v kroužku velký pokrok.

● Jiné odpoledne přináší dceři i mě oboustranný přínos – Veronika se těší na kroužek, který pro ní znamená  změnu a pro mě přináší asistence trochu volna.

● Moc děkuji za vaši práci a velmi oceňuji všechny spolehlivé asistenty, kteří pracují pravidelně s postiženými dětmi.

Jak podle vás přijímá kolektiv dítě s postižením?
 - odpovědi vedoucích kroužků

* Děti v DDM neměly problém. Mladší děti vůbec neřešily, že je Viktorka „jiná“. Starší děti se ptaly, byly zvědavé, ale přijaly Viktorku velmi pěkně.

* Vaška v pohodě.

* Myslím, že Toník je dobře přijímán ostatními dětmi.

* Všechny děti je přijaly výborně.

* V našem kolektivu 2-5ti letých dětí není problém.

* Smíšeně – záleží na momentální kondici. Někdy je obtížné ostatním dětem vysvětlit odlišné chování.

* Děti jej berou úplně přirozeně.  

* V této době je postižení (jakékoliv) úplně normální věc, takže někteří si toho ani nevšimnou a ti co si všimnou většinou s dítětem soucítí. 

* V našem kolektivu problém nebyl žádný, nebo jsem ho nepozoroval, ba naopak.
 
* Převážně dobře a domnívám se, že i pro ně to je přínos…

* Kubík je dobrý a děti ho berou čím dál tím lépe.

* S Matym nejsou žádné problémy. Je fajn, orienťák ho baví a s Kosjou mají moc pěkný vztah. Asistent je s Matym fakt skvělý, je vidět, že se mají rádi a Kosja má autoritu, vše řeší hned a s úžasným klidem.
Matymu jsem padla do oka i já a musím říct, ze i já ho mám moc ráda. Je bezprostřední a bere mé případné připomínky, co udělat trošku jinak.
Pěkně taky čte, minule nám před tréninkem četl z Mikulášových patálií a  taky s angličtinou nemá žádný problém! Setkala jsem se i s dalšími dětmi s Aspergerovým syndromem při své práci a musím říct, že většinou je s nimi méně problémů než s některými "zdravými", co např. nemají  dobré rodinné zázemí a "zlobí".
Držím palce, ať v životě potkává lidi chápající jeho výjimečnost (ve všech směrech!).

Co vám dává práce asistenta v programu Jiné odpoledne?
(červen 2010)

● Jsem ráda, když vidím, že Verču práce na kroužku baví a je veselá. Líbí se mi, když v pondělí přijdu pro Verču do školy, ta mne přivítá úsměvem a je vidět, že mne ráda vidí a ví, že jdeme spolu na kroužek. Pondělky s Verčou jsou zábavné, milé a pro mne velmi smysluplné.

● Jiné odpoledne mi dalo jedny z nejzajímavějších zkušeností, jaké jsem kdy v životě získala a taky mě podpořilo v odvaze nebát se zkusit něco nového. Každopádně se teď nebudu bát kontaktu (třeba i pracovního) s lidmi s mentálním postižením a autismem.
Hnacím motorem a zároveň tím, co mě nejvíc těší je pro mě kontakt s mým klientem Milošem, neboť i když jsme spolu zažili i krušné chvilky, je to roztomilý, chytrý, zábavný a v jádru hodný kluk, se kterým je radost se scházet.

● Program Jiné odpoledne mi určitě dal mnoho zajímavých zkušeností a poznatků o práci s klienty s mentálním postižením a autismem. Hnacím motorem pro mě bylo každé – byť i sebemenší nahlédnutí a pochopení klientova světa, jakýkoliv projev jeho náklonnosti a důvěry v mou osobu. Bylo to vzájemné „obohacování“ a poznávání toho druhého. Jsem ráda, že jsem se mohla na nějakou chvíli stát součástí Pavlíkova světa a on každý čtvrtek toho mého. Těšilo mě být mu pomocníkem a partnerem v cizích a jemu nesrozumitelných situacích. A i přes počáteční rozpaky i chvíle napětí asistence v žádném případě nelituji. Vždyť nabídnout pomocnou ruku a trochu toho volného času ve prospěch druhého – je skutečně to nejmenší a hlavně naprosto přirozené. Supervizorka je profesionál a má velmi citlivý, lidský přístup. Zpětná vazba dalších asistentů člověka dále motivuje a celkově ze supervizí odchází s novou energií a silou pro další práci.
 
● Těší mne každý malý i nejmenší pokrok Honzy. Každý změna v přístupu – např. když si po cestě z pikniku šel sám od sebe hledat spojení na autobus.
Dále mi pomáhají konzultace s koordinátorkou, když si s něčím nejsem jistá, je vždy ochotná poradit. Dobrý pocit mám také ze supervizí, při kterých se řeší různé věci, a tím se učíme hledat nové cesty či jsou nám naznačeny jiné možnosti, nebo se shodneme na nějakém řešení nebo postupu.

● V Jiném odpoledni letos končím, protože můj klient kvůli věku z programu vypadává. Mohu tedy hodnotit celé tři roky, které jsme spolu strávili a vím, že mi program dal hodně. Spousta zkušeností, zážitků, ale hlavně setkání a přátelství s klientem a jeho rodinou, které snad bude trvat i nadále.

● Jiné odpoledne mi dává možnost poznat nové lidi a situace, do kterých se ne každý může dostat. Pracovat s dětmi je v jistém smyslu osvobozující. Lidé se mě často ptají, jestli se nebojím pracovat s postiženým dítětem, a že by to oni nezvládli. Odpovídám, že bych měla spíše strach se stranit této „komunitě“ lidí a bát se jich a nepomoct.

● Asistence mi dává možnost nejen poznat jiné lidi, pomoct jim, ale díky tomu poznávám lépe i sebe sama.

● Těší mě, když má klient radost, když se mu na kroužku líbilo.

● Práce v Jiném odpoledni je stoprocentně výborná zkušenost, kterou člověk jinak nezíská.

● Motivuje mě pocit, že mohu někomu pomoci. Nastává zlepšení vztahů.   

● Účast v programu mi přinesla radost z pokroků klienta, rozvoj svých schopností, zážitek porozumění ve vztahu, celkově: úspěšný a zdařilý postup při řešení a překonávání nastalých obtíží. I to, že se někdy nedaří a neodradí mě to. Pocit, že dělám něco dobrého a smysluplného. Práce s jedním konkrétním člověkem je objevná a většinou znovu zajímavá. 

● Myslím, že tato práce každému něco dává. Záleží pak, co si z ní člověk vezme.
Mně osobně nejvíce těší radost a úsměv dítěte, které se mezi ostatními cítí dobře. To je zároveň pro mě hlavním hnacím motorem, stejně jako mě potěší maličkost, kterou mi dítě projeví, že mě rádo vidí. Zlepšení v kroužku mě samozřejmě těší, ale nepovažuji to za nejdůležitější.

● Asistence pro mě znamenala příjemnou a poučnou zkušenost. Ne každý se setká s těmito lidmi tak zblízka jako my, a proto ti, co je zavrhují, jsou chudáci. Doufám jen v to, že se David jednou postaví sám na svoje nohy, podaří se pro něj sehnat nějakou jednodušší práci, která ho bude nějakým způsobem bavit a posouvat dál. Protože si myslím, že on na to jednou má.